„Největší přínos probačního programu je možnost pracovat s konkrétními potřebami mladého člověka, jít do hloubky a nacvičovat dovednosti, které může následně ověřovat v běžném životě.“
Jakub Václavů, ředitel Proxima Sociale, naší členské organizace, v rozhovoru přibližuje zkušenosti s prací s dětmi a mladistvými, kteří se dostali do konfliktu se zákonem.
Jak byste z pohledu své praxe popsali současnou situaci dětí a mladistvých, kteří se dostávají do kontaktu s trestním systémem? Co se podle vás v posledních letech změnilo?
Zkušenosti z našeho probačního programu ukazují, že za jednáním mladých lidí mohou stát velmi rozdílné životní situace. Na jedné straně se setkáváme s dětmi, kterým se nedostává potřebné péče, podpory a bezpečného zázemí. Na druhé straně mohou být i mladí lidé z velmi ochranitelských rodin, kde chybí jasné hranice a důsledné vedení. Roli hraje také neznalost důsledků vlastního jednání a nedostatečná edukace. Významný je vliv vrstevnických skupin.
Věk mladistvých, s nimiž pracovníci přicházejí do kontaktu, se pohybuje nejčastěji kolem 15 až 16 let. Zásadní změnu ve skladbě jednání pracovníci jednoznačně nepotvrzují; část jednání se však přesouvá do online prostředí.
Vedle toho zaznívá i širší společenský pohled: v prostředí mladých lidí mohou sílit netolerance, jednostranná komunikace a některé agresivnější vzorce chování, které se šíří také online. Nejde o závěr podložený našimi statistikami, ale o důležitý postřeh z praxe. Zkušenosti zároveň ukazují, že tam, kde spolupracuje rodina, škola a další okolí dítěte, lze vytvářet podmínky pro pozitivní změnu.
Vnímáte ve své praxi nárůst kriminality nebo problémového chování dětí a mladistvých?
V rámci vlastní praxe nárůst kriminality jako celku jednoznačně nevnímáme. Zaznamenáváme však více případů sexualizovaného násilí. Jedním z možných vysvětlení je, že se o tomto tématu více mluví a oběti se častěji odhodlají takové jednání oznámit. Vyšší počet zachycených případů proto nemusí automaticky znamenat, že se samotné jednání ve stejné míře skutečně rozšířilo. Nemáme k dispozici vlastní data, která by umožňovala spolehlivě určit celkový trend.
Co podle vás stojí za tím, že se některé děti či mladí lidé dostávají do konfliktu se zákonem?
Za zásadní považujeme rodinné prostředí a kvalitu péče. Riziko může souviset s nedostatkem podpory a pozornosti, ale také s chybějícími hranicemi. Důležitá je socioekonomická situace rodiny, její bydliště a dostupnost podnětného prostředí a smysluplných možností trávení volného času.
U jednotlivých mladých lidí se mohou přidávat tlak vrstevníků, zkušenost s násilím, užívání návykových látek, psychické obtíže, neznalost zákona nebo nedostatečné porozumění důsledkům vlastního jednání. Obvykle nejde o jedinou příčinu, ale o kombinaci vlivů, které se navzájem posilují.
Vidíte mezi dětmi a mladistvými, se kterými pracujete, společné charakteristiky nebo životní zkušenosti?
Často se objevují problémy v rodině, nedostatek rodičovské podpory, nejasné hranice, finanční nejistota a zkušenost se sociálním vyloučením. U některých mladých lidí se přidávají potíže ve vzdělávání nebo předčasný odchod ze školy.
Za důležité považujeme rozlišovat mezi příčinou a důsledkem. Například předčasný odchod ze vzdělávání nemusí být sám o sobě původním problémem; může být důsledkem dlouhodobě obtížné rodinné situace, nedostatečné podpory nebo neúspěchu ve škole. Podobným důsledkem může být take páchání provinění.
S jakými problémy děti a mladiství nejčastěji přicházejí a co podle vás nejvíce potřebují?
Mladí lidé často potřebují pomoc s tím, jak smysluplně trávit volný čas, najít si zájmy, vstupovat do nových situací a postupně získávat větší jistotu. Dalším tématem je škola – zlepšení prospěchu, stanovení dosažitelných cílů a možnost zažívat úspěch.
Pracujeme také s úzkostmi, panickými atakami, agresí a zvládáním vzteku, s nácvikem jiných způsobů reakce v konfliktních situacích a s obtížnými vztahy v rodině. U části klientů otevíráme téma návykových látek; podle zkušenosti jedné z pracovnic se s ním v posledních letech setkáváme méně často než dříve.
Vedle konkrétních dovedností mladí lidé potřebují zažít, že mohou rozhodovat o některých věcech sami, být součástí smysluplných aktivit, vidět možnost pozitivní změny a být přijati někým, kdo je předem neodsuzuje. Právě taková zkušenost může vytvořit prostor pro další práci. V tomto hraje třeba NZDM velmi pozitivní roli´a je to služba, která je zdarma a celkem dobře dostupná.
Jakou roli hrají probační programy? V čem je jejich přínos a co se může stát, pokud mladý člověk podporu nedostane?
Probační program není jen další sankcí. Jeho přínosem je možnost pracovat s konkrétními potřebami mladého člověka, jít do hloubky a nacvičovat dovednosti, které může následně ověřovat v běžném životě. Mezi setkáními má prostor zkoušet nové způsoby jednání a společně s pracovníky vyhodnocovat, co fungovalo a co je potřeba změnit. To nelze v momentě kdy je dítě odebráno do ústavní výchovy… tam už nemuže zkoušet nově nabité poznatky v běžném životě.
Významnou výhodou našeho programu je také zkušenost pracovníků s kontaktní prací s mladými lidmi. Díky tomu mohou navazovat komunikaci blízkou jejich tématům a životní zkušenosti. Program současně představuje jasný rámec a očekává od účastníků aktivní zapojení.
Samotný trest nebo opatření nemusí mladému člověku poskytnout nástroje potřebné ke změně. Bez cílené podpory může pokračovat v již zažitých vzorcích chování. Náprava proto nemůže spoléhat pouze na to, že si mladý člověk své jednání zpětně uvědomí; potřebuje také možnost učit se a nové postupy prakticky zkoušet.
Daří se prostřednictvím probačního programu ovlivnit chování mladistvých? Co je pro změnu nejdůležitější?
Zkušenost pracovníků ukazuje, že změna možná je a děje se. Důležité jsou dostatek času, intenzivní práce, možnost prakticky zkoušet nové dovednosti a přijetí bez automatického odsuzování. Pracovníci uvádějí, že podle dřívějších informací od Probační a mediační služby byla po absolvování programu recidiva nízká. Přesná čísla ale nyní nemáme ověřena, proto je neuvádíme jako kvantifikovaný výsledek.
Jeden z příkladů z praxe ukazuje mladého člověka, chlapce, jehož život poznamenala závislost matky, časná ztráta otce, náročné rodinné okolnosti a vzdělávací obtíže spojené s ADHD. Později se u něj rozvinula závislost na návykových látkách a páchal trestnou činnost pod jejich vlivem. V programu dostal prostor pro individuální práci nad rámec skupinových setkání. Společně s pracovníky rozebíral svou minulost, současné chování i motivaci ke změně. Po ukončení programu nastoupil také do navazujícího individuálního programu zaměřeného na zvládání vzteku v organizaci Liga otevřených mužů.
Za důležité považujeme i jeho zpětnou vazbu: program pro něj představoval první prostředí, kde se necítil odsuzován, ale kde s ním někdo hledal možné cesty řešení. Neznamená to, že samotný program vyřeší všechny obtíže; ukazuje to však, jak může bezpečný vztah a konkrétní podpora otevřít prostor pro změnu.
Co by měl systém práce s mladistvými v konfliktu se zákonem dělat jinak nebo lépe?
Potřebujeme především včasný záchyt problémů a skutečně pomáhající reakci v rodinách i ve školách. Školní poradenská pracoviště by měla mít dostatečnou kapacitu zachytit obtíže včas. Posílit je třeba také OSPOD, jehož pracovníci bývají přetížení a nemusejí mít prostor věnovat se jednotlivým rodinám v potřebné intenzitě. Pomohlo by užší a důvěryhodnější propojení škol a OSPOD a lepší spolupráce mezi všemi službami, které s dítětem pracují.
Za důležitý považujeme koordinovaný přístup neboli case management, při němž jednotlivé instituce postupují společně a rodina nemusí složitou situaci řešit sama. Rodiny potřebují širší síť podpory; odpovědnost za péči o dítě nelze přenášet pouze na ně. Zároveň je potřeba věnovat pozornost finančnímu stresu rodin a společenské toleranci k nadměrnému pití alkoholu, které může přispívat k násilí v domácím prostředí.
Dětem a mladým lidem je také třeba nabídnout dostupné a bezplatné možnosti trávení volného času, včetně kvalitního veřejného prostoru. V systému trestní justice potřebujeme dostupnější probační programy, jejich stabilní financování a lepší spolupráci s Policií ČR a Probační a mediační službou, aby se mladí lidé k odborné pomoci dostávali včas.
Společným jmenovatelem těchto změn je stabilní financování služeb, nikoli výhradní závislost na krátkodobých projektech a grantech. Investice do prevence a podpory mohou přinášet přínos nejen dětem a rodinám, ale i veřejným rozpočtům.
Jak vnímáte snahy politiků snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti? Zlepší se tím situace ve společnosti?
Nemyslíme si, že samotné snížení věkové hranice trestní odpovědnosti situaci zlepší. Může naopak zvýšit počet případů, které bude systém muset řešit, aniž by odstranilo příčiny problémového chování. Odstrašující efekt takového kroku považujeme za nejistý; zásadní je především včasná intervence a přiměřená, srozumitelná reakce na konkrétní jednání.
Za účinnější cestu považujeme posílení rodinného zázemí, podpory ve školách a dostupnosti sociálních a odborných služeb. Je potřeba hledat komplexní řešení napříč resorty, zejména ve spolupráci školství a sociální oblasti, a opírat rozhodování o zkušenosti odborníků z praxe. Opatření by měla pomoci problémům předcházet a umožnit změnu chování, nikoli pouze rozšířit okruh dětí, které vstoupí do trestního systému.
Odpovědi vycházejí ze zkušeností pracovníků Proxima Sociale s probačním programem pro mladistvé. Jde o zkušenosti z praxe, nikoli o statistický popis celé populace dětí a mladistvých.