Současná vláda včetně premiéra Babiše se opakovaně vyjadřuje k tomu, že potřebujeme zpřísnit trestní politiku. Chystá se opětovná kriminalizace neplacení výživného, mluví se o snížení věku trestní odpovědnosti dětí nebo přísnějším trestání recidivistů. Nic z toho ale nepovede ke snížení kriminality a neposílí to bezpečí ve společnosti. Posílení represe není řešením problémů, které k trestné činnosti vedou, byť se to tak na první pohled může zdát. Vyvarujme se téhle slepé uličky.
Jak je na tom Česko ve srovnání se zbytkem Evropy?
Máme 3. nejvyšší míru uvěznění v Evropské unii: 179 vězněných osob na sto tisíc obyvatel. Pro srovnání: v severských zemích je to pouhých 61, ve středoevropských zemích jako Rakousko a Švýcarsko 71 a v zemích tzv. vnitřní šestky jako Německo, Nizozemí a Belgie 89. Porovnání míry uvěznění zobrazuje následující graf.
Problémem je délka ukládaných trestů
Hlavní příčinou vysoké míry uvěznění v ČR je mimořádná délka ukládaných trestů, kterou v rámci Evropy „vyčníváme“. Tyto dlouhé tresty jsou paradoxně často ukládány za nezávažnou, ale opakovanou trestnou činnost, nejčastěji krádež. Pachatelé opakovaně odchází od soudu s prostou podmínkou, nakonec se jim ale uložené podmíněné tresty sečtou a výsledkem je neúměrně dlouhý čas strávený ve vězení. Průměrná délka trestu odnětí svobody v ČR je 21,7 měsíců. V severských zemích je to pouhých 5,5 měsíců, ve středoevropských 5,6. I ostatní země Visegrádské čtyřky (Slovensko, Polsko a Maďarsko) mají v průměru zhruba poloviční délku trestu odnětí svobody, 11 měsíců. Srovnání průměrné délky trestů zobrazuje následující graf.
Dlouhé tresty a vysoká míra uvěznění pak ostře kontrastují s faktem, že Česká republika patří mezi nejbezpečnější země v Evropě. A zatímco ve většině evropských zemích, včetně těch nám geograficky i kulturně blízkých, v posledních letech míra uvěznění klesala, u nás se naopak zvýšila. Srovnání kriminality v Evropě zobrazuje následující graf.
Represe vede do slepé uličky
Asociace organizací v oblasti vězeňství, stejně tak jako odborníci z řad kriminologů, trestních právníků, vězeňské služby a soudců, dlouhodobě upozorňuje na to, že zpřísňování trestní represe není dobrou cestou. Povede jen k přeplnění věznic a rostoucím nákladům státu. A rozhodně nezvýší bezpečí ve společnosti. Vězení opravdu nemůže řešit společenské problémy, které jsou často velmi komplexní a vedou lidi k páchání trestné činnosti.
Potřebujeme naopak efektivněji ukládat tresty, včetně těch alternativních, které reagují na skutečné příčiny páchání trestné činnosti. K tomu je potřeba individualizovaný přístup soudců, součinnost s Probační a mediační službou, ale i dostatek programů pro práci s pachateli, např. probačních. Potřebujeme v rámci trestního řízení více uplatňovat restorativní principy, které vedou k přijetí odpovědnosti na straně pachatele, ale i lepšímu zohlednění potřeb obětí.
Aabychom byli schopni problémy řešit včas a předcházeli páchání trestné činnosti, potřebujeme výrazně posílit prevenci u dětí i dospělých. Potřebujeme výrazně posílit práci s lidmi ve výkonu trestu, ale i po propuštění. Bez této podpory těžko dosáhnou potřebné životní změny a nepodaří se jim zvládnout návrat do společnosti. A v neposlední řadě potřebujeme modernizovat věznice, aby odpovídaly standardům 21. století a mohly se stát skutečným místem nápravy.