Rozsáhlá novela trestních předpisů, účinná od 1. 1. 2026, přináší změnu, jejímž cílem je zmírnit problematické kumulování trestů odnětí svobody. Konkrétně se navrhuje doplnit nový odstavec do § 58 trestního zákoníku, který umožní soudům mimořádně snížit dolní hranici trestní sazby v případech, kdy by součet více uložených trestů vedl k nepřiměřeně přísnému postihu pachatele.
Navrhované znění zní:
„Má-li soud za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem s přihlédnutím k druhu a výměře trestů, které byly pachateli uloženy za jinou jeho trestnou činnost a dosud nebyly vykonány, vedlo vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele spolu s dosud nevykonanými tresty k nepřiměřenému postihu pachatele, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.“
Proč se tato změna navrhuje
Česká republika má dlouhodobě jednu z nejvyšších vězeňských populací v Evropě. Přitom není pravda, že by soudy masově ukládaly jen nepodmíněné tresty – ty tvoří méně než pětinu všech uložených trestů. Nejčastějším trestem je podmíněné odsouzení (42 %), následují peněžité tresty (20 %) a obecně prospěšné práce (11 %).
Problém ale nastává, když pachatel tyto alternativní tresty nevykoná, nebo poruší podmínky, a soudy proto rozhodnou o jejich přeměně na trest odnětí svobody. Podobně je tomu u podmíněných trestů, u nichž soud nařídí jejich výkon. V praxi se tak mnozí odsouzení ocitají ve vězení s kumulovanými tresty, jejichž celková délka je výrazně vyšší než jednotlivé původně uložené tresty.
Již podle Zvláštní zprávy Nejvyššího státního zastupitelství z roku 2019 je nejčastějším důvodem ukončení výkonu trestu převedení odsouzeného do dalšího trestu. Není výjimkou, že člověk vykonává čtyři a více trestů po sobě. Přestože původně šlo o sankce, které neměly vést k okamžitému uvěznění.
Dále, Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 4022/18 upozornil, že skutečně rozhodující pro dosažení účelu trestu je celková délka jeho výkonu. Pokud se jednotlivé tresty kumulují, hrozí, že výsledný postih bude neúměrně tvrdý a fakticky nepřiměřený povaze spáchané trestné činnosti.
Jaké jsou dosavadní možnosti
V minulosti došlo již k několika změnám, které měly problém zmírnit. Od roku 2020 například není možné nahrazovat jeden alternativní trest jiným, aby se předešlo jejich „devalvaci“ a pocitu beztrestnosti. Zároveň byla do trestního zákoníku zavedena zásada, že při ukládání trestu musí soud přihlížet i k dosud nevykonaným trestům, aby nedošlo k nepřiměřenému součtu.
Jenže tato úprava zatím soudům neumožňuje prolomit dolní hranici zákonné sazby – trest mohou ukládat pouze v jejím rámci. Nejvyšší soud k tomu v usnesení sp. zn. Tdo 884/2022 výslovně uvedl, že zohlednění nevykonaných trestů samo o sobě neodůvodňuje uložení trestu pod zákonné minimum.
Co přinese novela
Nově by tedy soud mohl uložit i trest pod dolní hranicí sazby, pokud by v součtu s již nevykonanými tresty bylo zjevné, že by jinak došlo k nepřiměřenému postihu pachatele. Typicky půjde o situace, kdy se odsouzenému nařídí výkon několika podmíněně uložených trestů a zároveň dostane další nepodmíněný trest.
Smyslem změny je posílit princip přiměřenosti a zabránit tomu, aby kumulace trestů vedla k dlouhodobému věznění osob, které původně dostaly tresty mírnější. V důsledku by měla novela přispět i k naplnění hlavního cíle aktuální reformy trestních předpisů – snižování počtu vězněných osob a efektivnějšímu využívání trestů, které skutečně vedou k nápravě.
Proč je to důležité
Pokud trestní řád umožňuje například zastavit trestní stíhání pro neúčelnost, když už byl uložen jiný dostatečný trest, je logické, aby i soud při ukládání dalšího trestu mohl zohlednit celkový postih pachatele a snížit trest pod zákonné minimum. Celkový trest totiž musí být přiměřený nejen závažnosti činu, ale i reálným možnostem nápravy a ochraně společnosti.
